Jizerské hory 20.-24.3. 2008

Čtvrtek

Odpoledne jsme se sešli na Hlavním nádraží v 16:40.Dorazili Stehno, Brčko, Lukáš (od Brčka), Kýbl, já (Orbit), Lama, Racochejl, Kája, Seržant, Dom. Vlakem jsme dojeli do: Turnov-Liberec-a autobusem do Libverdy. Vyšlápli jsme si asi 2,5 Km na Hubertu, kde na nás čekala vytopená chata a Fanda, Pošťák, Coural, René a Stůj. Ti jeli autem.

Pátek

K snídani byl rohlík s nuttelou. Přichystali jsme se na túru. Sešli jsme do Libverdy, přes Restauraci Obří Sud. Pak se šlo do Hejnic. V centru jsme byli v cukrárně. Pak jsme vystoupali na Ořešník. Cestou se hrály různé hry. Prodírali se sněhem nad kolena, šli Fandovými zkratkami směr Tetřeví boudy. K nim jsme ale nedošli. Připojili jsme se na značenou cestu asi 1 kilometr pod nimi. Vzhledem k pokročilému času, zavelel Fanda k cestě zpátky.  Sešli jsme do Ferdinandova a odtud přes Hejnice a Libverdu zpátky na Hubertku. Večer jsme hráli spol. hry. V noci se nedalo moc spát jelikož bylo vedro.(kdo asi topil Orbite? –Fanda)

Sobota

Sobota proběhla celkem normálně. Ráno jsem se já (Stůj) spolu s Pošťákem a Kájou  došourali na službu, zatímco ostatní členové (vedoucí až na Stehna ne) se líně hrabali z postelí nebo ani to ne. K snídani byl čerstvoučký chlebíček s dobroučkými povidélky. Po hodině flákání jsme se konečně vydali na toulky po Jizerkách. Využívali jsme sněhu a hráli jsme mnoho her – na elfy a skřety, cestičky, na vlky a lovce – nebo jsme se jen tak z hecu koulovali. Sněhu bylo habaděj. Naše cesta vedla z Hubertky přes Tišinu na Předěl, odtud na Paličník. Z rozhledny jsme sešli k Bártlově chatě. Pak už nás čekala jen snadná cesta k Hubertce. Mnozí z nás, kterým nestačila úžasná svačina o chlebu a delise, se již těšili na večeři. Nakonec se přece jen dočkali lahodného lunchemeatu a skvělých brambor. Večer jsme si ještě zahráli nějaký ten parlament a Palermo a šlo se na kutě (teda někteří až po krátkém cvičeníčku s Fandou).

Neděle

Byla krásná slunečná neděle, když jsme se vyhrabali ze svých spacáků a otupěni ospalostí sestoupili do jídelny. Naplnili jsme se skvělou snídaní sestávající se ze zbytků, kterou nám připravili Coural & spol., a hned jsme zase museli do akce. Naším dnešním programem se stala téměř celodenní hra, při které jsme se rozdělili na tři grupy (Pošťákovci, Couralovci a Stůjovci) a museli projít nechutně dlouhou trasu až na Smrk, kde na nás hrdě čekal Fanda. Tak jsme tedy v pravidelných intervalech vyrazili. První Stehnovo stanoviště zvládli všichni  v pořádku a bez obětí na životech. Poté však odbočovala z cesty „zkratka“ a první Pošťákova skupinka se po ní chutě pustila v domnění, že jdou správně. To ale rozhodně nebyla pravda, jelikož cesta vedla úplně do prde…háje, takže ztratila mnoho času a k druhému Brčkovu stanovišti dorazila velice pozdě. Následující Couralova skupinka byla zmatena zavádějícímu stopami vedoucími „zkratkou“, avšak její vedoucí použil chladné logiky a nenechal se zviklat, tudíž dovedl svou grupu do zdárného „konce“ k Brčkovi. A Stůj už neváhal ani chvíli, takže Pošťákovci byli u Brčka dohnáni oběma následujícími skupinami. Všichni jsme tam museli naplnit sklenici pomocí lžic, což byl nelehký úkol a zaručil nám alespoň drobné rozestupy. Další stanoviště, na kterém stál Lukáš a kde jsme bloudili v labyrintu navigováni píšťalkou, nalezli všichni bez problémů. Avšak poté nastal výstup na Smrk, který skončil bohužel katastrofou. Dalšímu stanovišti šéfoval Kýbl a zřídil ho asi 200 metrů od klasické cesty, což byla chyba – Kýbl nám totiž cestu označil pouze nápisem ve sněhu pochybné úrovně a navíc tam nenechal žádné stopy. Tento matoucí manévr byl zdařilý, jelikož Pošťákovu skupinku zmátl a ta raději než by zkoušela najít v hlubokém sněhu místo, o jehož existenci nebyli přesvědčeni, raději stoupali přímo na Smrk. Fanda v této době měl za sebou už 2 hodiny čekání na Smrku (špatně si to propočítal), takže znervózněl a zavolal Kýblovi, zda u něj už někdo byl. Odpověď byla negativní, tudíž Fanda opustil Smrk a klasickou cestou se vracel zpět na Hubertku, zatímco Kýbl šel zpět po svých stopách, kde nalezl 2 skupinky na cestě, takže je otočil a vrátil se s nimi zpět na Hubertku. První skupinka už ale byla v půli cesty na Smrk. Když tam vystoupil, nalezli zde tak hustou mlhu, že dobrou půlhodinu hledali rozhlednu. Když jí našli, sedli si do ní a v domnění, že Fanda teprve přijde, jali se čekat. Asi po tři čtvrtě hodině jim volali vedoucí, aby sestoupili zpět na Hubertku. Tím se tedy samotná bojovka příliš nevydařila, avšak vedoucí se nevzdali – všechny skupiny museli ještě večer uhádnout hádanku a zjistit tajnou šifru. Po krátkém psychickém souboji zvítězila skupinka Coural, Kája, Lama. Jelikož však bylo těsně před velikonočním pondělí, večer se uskutečnily klasické každoroční rituály zdobící české Velikonoce – malování vajíček a pletení pomlázek. Fanda přivezl čerstvé pruty z vesnice (avšak nejprve se musel vyhrabat ze sněhu se svým autem na hlavní cestu, čímž nás všechny velmi pobavil), takže materiál byl v pořádku a mohli jsme v klidu vytvářet naše vražedné nástroje. Nejlépe (myšleno ironicky) dopadla pomlázka Lamy, takže za odměnu (myšleno taktéž ironicky) musel uklízet celou místnost. Večer jsme ještě zapařili městečko Palermo, ve kterém Stůj předvedl excelentní výkon, jelikož uvěřil mě (Pošťákovi) že není mafián a kryl mi záda. Potom jsme si ale už šli raději lehnout, abychom byli čerství na zítřejší virvál.

24.3. (bohužel Velikonoční pondělí)

Po budíčku si všechny holky (Racochejl, Brčko, Kája) držely zadek, neboť bylo Velikonoční pondělí.  Kluci měli z neděle připravené pomlázky a šli nás vyšupat. Jako první se vrhli na Brčko a až potom přišli do našeho pokoje. Byly jsme zalehlé ve spacáku a tak nás museli jednu podruhé vzít za nohy a museli nás, jak se říká „omladit“. Pak byla snídaně, co k ní bylo si už nepamatuji, ale nejspíš to bylo dobré a to i proto, že k ní byl velikonoční beránek. Přivezli ho Racochejl a Seržant a darovali jsme ho klukům. A abych nezapomněla, za to, že nás kluci vyšupali, jsme jim daly kromě beránka i z předešlého dne nabarvená vajíčka. Já (Kája) jsem přivezla malá čokoládová vajíčka a Brčko čokoládičky. Pak se začali kluci připravovat na svou velikonoční výpravu do vesničky pod kopcem. Byli rozdělení do dvou skupin, které si sami určili, a v těchto skupinkách také odešli. My jsme zatím uklízely Hubertku (zametání atd.). Nakonec kluci přišli s velkou nadílkou a zaplnili celý stůl. Něco nám z toho také dali, takže jsme neodešly s prázdnou, i když jsme  koledovat nebyly. Posledním úkolem dne bylo sejít k vlaku, a to jsme splnili na jedničku. Cesta byla dlouhá, ale ve vlaku byla zábava.

 

Orbit, Stůj, Pošťák, Kája

18.04.2008 19:08:41
filistini
Created by: Jiří Vetýška 2008
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one