Šumava, Filipova Huť - Velikonoce 1.-5.4.2010

Čtvrtek 1.4.
Sraz byl ráno v 7:40 na Smíchovském nádraží. Byl tam Kýbl, Fanda,
Stůj, Lama, René, Racochejl, Guláš, Pepa, Adéla, Sojka a Diblík.
Koupili se lístky a volným krokem jsme se vydali na perón, na konec
měli jsme asi sedm minut k dobru, ale České dráhy byli tak hodné že
ještě deset minut přihodili. Po úspěšném nastoupení do vlaku, se začali
zaplňovat kupéčka. Já (Lama), Stůj, Guláš a myslím že i Pepa, jsme si
zalezli k jedné paní. Začalo se kecat a přised si i Fanda. Netrvalo to ani
minutu a pani se zeptala kde vystupujeme a když se dozvěděla že
v Plzni, tak se znechucením pokračovala ve čtení novin. Po čtvrt
hodině se zeptala jestli je ve vedlejších kupé volno a po kladné
odpovědi odešla. Co jí na nás vadilo??? Když jsme byli nedaleko
Plzně, tak bylo jasné že náš rychlík (díky deseti minutovému zpoždění
na začátku) nestíháme. Ovšem České dráhy byli tak štědré, že opět
přihodili deset minut a tak místo zpoždění 10 minut, jsme měli 20
minut. Naštěstí průvodčí doslova ukecala strojvedoucího jednoho
osobáčku aby na nás počkal. V osobáčku nás samozřejmě přišel
zkontrolovat revizor a tvářil se, no jako když pozdržíte vlak o bezmála
půl hodinu. Dojeli jsme do Horažďovic, předměstí kde jsme měli
hodinu a půl na přestup. Vedoucí dali Stůjovi lístek na vlak, co kdyby
se náhodou něco stalo, a šli hledat krám kde koupí chleby atd. My
jsme hráli hry a Fanda s Kýblem šli hledali obchod. Asi v jednu
hodinu obdržel Stůj telefonát od Fandy, že obchod byl až o dva
kilometry dál a že to nestíhají zpátky a tak je stope dovez do Sušic my
se tam dopravíme busem. Stůj lístek měl a kam jet věděl. Zdálo se nám
divné, že tak najednou nestíhaj, ale nakonec jsme z toho vyvodili že je
to jen určitý druh zkoušky. Nevim jak Stůj, ale já úplně zapomněl že je
apríl. Fanda s Kýblem si na to ale vzpomněli. Nastoupili další zastávku
a velice se bavili. V Sušicích se přeběhlo na bus a jelo se do Filipovi
hutě. Ve Filipově huti začínalo sněžit. Ač jsem měl sněhu po zimě plné
zuby, ani my moc nevadil, to jsem ale nevěděl že my bude
zpříjemňovat celý pobyt. Po ubytování v chatě se šlo na malou
procházku do dřevařského muzea v Modravě. Bylo to tam pěkné.
Zkoušeli jsme srovnat správně špalíky různých stromů do vitrínky,
poznat který nástroj je z hudebního dřeva atd. Při cestě zpátky Fanda
oznámil, že si zahrajeme na vlky a lovce. Já a Stůj jsme byli vlci. Teda
ze začátku než Stůj navrhl že budeme tchoři. Fanda proti nebyl a já
neměl na výběr. Ukryli jsme se kousek od cesty kde byla taková malá
skála. Stůj ji obešel a potom jsme jen čekali až pujdou pod skálou a my
je zabijeme. Bohužel je napadlo obejít to. Ale i tak jsme tuto hru po
dlouhém boji vyhráli a šli zpět do chaty. Guláš nám udělal večeři,
večer se hrála slepá bába a šlo se spinkat.

Pátek 2.4
V pátek ráno jsme si trochu přivstali a vypravili jsme se na Poledník
Cestou hráli různé hry. Například jsme dobývali pevnost. Všichni jsme
byli odpočatí a v celkem dobrém rozpoložení. Když jsme ale začali
stoupat do několikakilometrového kopce, nadšení opustilo všechny.
Hluboký sníh nás ubíjel a bral síly. Já jsem byla mezi prvníma koho to
už nebavilo. Když jsme konečně došli na Poledník, rozdělili jsme se na
dvě skupinky, první, ta větší, se šla podívat nahoru na rozhlednu a
druhá, ta menší, zůstala dole. Když jsme se konečně zase sešli, vyrazili
jsme na cestu, někteří příjemně odpočatí (a někteří ne) do Srní na
autobus, který nás měl odvést na Modravu (vesnice nedaleko naší
chatičky). Cestou jsme se sklouzávali po zbytcích sněhu. Zvlášť Oslík
a Racochejl. Měli jsme štěstí a v Srní čekali jsme jenom půl hodiny,
během které si každý koupil něco v obchůdku přes ulici. Pan řidič byl
hodný a odvezl nás až před chatu, kde jsme vystoupili a až na výjimky
byli rádi že jsme konečně v pohodlí chaty. Tam byl pak volný
program, někteří hráli bang, někteří měli službu (Guláš, Oslík) jiní si
prostě různě něco hráli, blbli anebo pomáhali Adéle a Diblíkovi s
přípravou na zkoušky. Po večeři jsme ještě hráli hry ve společenské
místnosti.

Sobota 3.4.
Ráno opět vstala první služba a o půl hodinky teprve my. Ke snídani
byla buchta s čajíkem. Buchta byla natolik sytá, že se snědl jen jeden
ze dvou plechů. Když se vyšlo z chaty bylo před námi takových 23
km. Po chvilce chůze jsme si vyšlapali cestičky ve sněhu a hráli v
nich na babu. Po skončení hry jsme se vydali dál po cestě. Zastavili
jsme na rozcestí, dali si malou pauzičku a započali hru na ušatého
vraha. Jakmile skončila pauzička, šlo se opět do hlubokého sněhu.
Ušli jsme tak kilometr, když vtom Fanda oznámil že odbočka byla
někde támhle v dáli a tak si to prej dáme středem Národního parku.
Víte já osobně chodim radši po okraji kde jsou vyšlapané cesty, než
středem kde je půl metru sněhu.Ze začátku to nebylo špatné,sníh se
nepropadal, ale později jsem začínal zapadat a nejednou sem skončil
s nohou tak hluboko, že sem měl sníh až u stehna. U druhé pauzy se mi
zlepšila nálada pač mi Fanda řekl že opodál se napojíme na cestu.
Cesta tam byla a mi po ní vyšli. Po 50 metrech jsme zjistily že jdeme
špatným směrem a tak jsme to otočili a šli dál po cestě. No dál asi tak
100 metrů, potom cesta skončila a my se vydali mezi smrčky a troufám
si říct že tam bylo ještě víc sněhu než kde jinde. Teprve teď jsem byl
naštván že nemám návleky, a myslím že jsem nebyl sám. Ale dostalo
se nám i odměny. Vyšli jsme z hlubokého a mokrého sněhu na
upravenou cestu a nejlepší bylo že sem už nezapadal. Odsaď se došlo
k pramenu Vltavy. Tam se posedělo, udělala se fotka a šlo se. Zastavili
jsme u rozcestí před Kvildou, kde se začalo rozhodovat. Buď po cestě
a nebo si to zkrátit o půl kilometru přes mokrou louku. To neuhodnete
jakou cestou se šlo. Potom jsme trochu úmorně došli do Filipovi hutě
po silnici. Na chatě se teprve začal projevovat ušatý vrah. No
projevovat je slabé slovo pač do hodiny jsme byli všichni mrtví.
Vrahem byl Křídlo a Oslík, který ale nikoho nezabil. Po večeři se
zahrálo pár her a šlo se spát.

Neděle 4.4
V neděli jsme si trochu přispali (teda jen ti co neměli službu –
Já(Sojka) a Diblík). K snídani Fanda udělal krupicovou kaši, kterou
pak většina z nás s chutí snědla. Po snídani jsme se vypravili na kratší
túru. Na Schwanzerberský kanál. Když jsme zastavili u ohrady
s koňmi, opakovali jsme hru ze včera. Ušatýho vraha. Každý jsme si
vytáhli papírek, vrahové byli dva. Já si vytáhla vraha spolu s Reném.
Šli jsme dál a diskutovali o to, kdo by mohl být ušatým vrahem. Pak
jsme došli na kraj lesa, kde jsme si zahráli hru s šiškami a čekáním u
cesty, během níž jsem zabila Diblíka. Pak jsme došli na rozcestí, kde
jsme se naobědvali. Když jsme odcházeli, zabila jsem Adélku, protože
mě neustále obviňovala. Po pár kilometrech mě odsoudili a zabili :-).
Zbyl už jenom René. Pak jsme prošli cestou kole Roklanského potoka,
kde si kluci nařezali proutky na pomlázky. Když jsme došli do chaty
kluci si šli plést pomlázky a holky šli barvit vajíčka, mezi tím René
zabil Oslíka a krátce na to, ho taky odsoudili a zabili. Večer byl
povětšinou volný program a hráli se různé hry. Na závěr večera
skládala Adélka a Diblík oddílové zkoušky. Vedoucí jim odpustili
oheň, který dodělají později. Adélka zkoušky zvládla bezchybně a
ještě si za své příkladné kamarádství vysloužila přezdívku Kamča!
Diblík předvedl svou šou, ale vedoucím se zase tolik jako nám nelíbila.
Chybělo víc znalostí. Po zkouškách se šlo spát.

Pondělí 5.4.
Ráno nás Sojka probudila svým budíkem ale většina tomu nevěnovala
pozornost. Chyba. Většina z nás dostala příjemné probuzení vodou.
Holky utekly oknem v přízemí a zdálo se že sebou mají i buchtu. O 5
minut později se Křídlo vydal do přízemí a okno zavřel. Poté začali
někteří z nás vstávat. Asi o hodinu později jsme se vydali najít holky.
Našli jsme je jen tak lehce prohnali a dostali jsme šifru. Tu jsme
vyluštily a došli na určené místo. Většina z nás čekala že tam již
buchta bude, ale místo ní tam byl jen papírek že je schovaná
v kuchyni. Tak jsme táhly jak ….. (vykastrovaný býk) zpátky do chaty
kde jsme si konečně dali snídani. Pak jsme se vydali koledovat. Bylo
toho i celkem hodně,pokud uvážíte že jedna třetina celé Modravy je
tvořena penzióny, další informačními centry a teprve poslední třetina
domy. Po úspěšné koledě jsme se vydali zpátky na chatu. Zde jsme
poklidily a vydali se do Kvildy. Cestou se jen jednou vyhlásila potopa
a jinak snad nic. V Kvildě se naskákalo do busu a hurá do Prahy.
V Praze se dal pozdrav a hurá domu.

Lama,Sojka
04.05.2010 14:19:17
filistini
Created by: Jiří Vetýška 2008
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one